Proč je rozkol mezi přírodou a člověkem stále více osudově propastnější, je určován jen maximalizací lidské spotřeby?

Propastný rozdíl mezi lidskou civilizaci a přírodou je měřitelný zvětšující se lítostí nad tím, kolik sami ztrácíme věrohodné kulturnosti. Expanze fantómů neskončila se zánikem surrealismu a hororových filmů od Hitchcocka, naopak jejich výskyt za každým rohem civilizační všednosti přestal už být pro člověka varující. Konzumně-sociální smír připravil usedlého člověka o poslední špetku odvahy pojmenovávat skutečné problémy lidské civilizace. Výměna finančních ředitelů, obchody šéfů, emoce a peníze, nemorální přeplácení členů dozorčích rad, vysoké úroky bank, klesání hypoték a penisů všech sofistikovaných žvanilů, kolaps ověřených pravd s indexem strachu na večírku pro manažery - to všechno se jaksi zdá nesmyslné při setkání s veverkou, motýlem čí kosí rodinkou, která se spokojí s přiměřenou dávkou potravy pro normální zachování. Lidská civilizace vnímá žití jinak, maximalizace žravosti a neurózy s neklidnými sny vylidnily ulice měst, ve kterých pohled do očí, když se náhodou lidé potkají, už nestojí za to. Motáme se a koukáme po okolí, protože nepříjemnost mikroskopického pohledu na naší realitu je stále více nuznější mozaikou pochybností. Proč je Bible lakmusovým papírkem, který zčervená, když se ponoří do jedovaté kapitalizované reality?

Kolik poutníků do Santiaga de Compostely, kteří se s prošoupanými botami, španělským sluncem vyprahlí a žízniví, sotva doplazí na pověstný konec světa za poutním chrámem sv. Jakuba, je nakonec zklamáno syrovou skutečností, že putují opuštěni s pochybnou vírou životem a bez skutečného přátelství? Kolik lidí se v naší materializované realitě vlastně už ani nechce setkávat. Je to snad také proto, že v Café de Flore na pařížském bulváru už nesedí diskutující surrealisté či Sartre se Simone de Beauvoir, kterým i když pochybovali o svém světě, vůbec nebylo jedno jak vypadá? Jsou prošoupané boty zárukou, že svět bude půvabnější? Bohužel, čím více opovrhujeme kultivovaným vědomím, tím více necháváme prostoru pro přízraky v kápích, které historizující demagogií obsazují veřejný prostor; dalším následkem prázdného vědomí jsou zinscenované politické a náboženské události: a manipulačním rituálům se vždy úspěšně dařilo zaplňovat nicotu. Neviditelná ruka trhu zase úspěšně převzala boží schopnost zamlžovat problémy mezilidských vztahů, za kterými se ukrývá moc a bezmoc s lidským smutkem, a česká veřejnost, která je na ubohé poměry málo občanská, nemůže ani doufat, že se politické strany vzdají "vzdělaných" omezenců ve vlastních řadách.

Ustanovili jsme náš svět v jeho kýči! Víra v rajské pocity slasti, která povzbuzuje, se prolíná naší touhou jako červená niť a není nelogické, že je ženského rodu. Nejmilejší podnikající barbaři toho využívají, dokáží s obchodním úspěchem civilizační prázdnotě pohotově nabídnout příjemné klouzavé melodie, přebarvené stránky časopisů, filmy se sladkým příběhem a dobrým koncem, úspěšné estrádní pořady s oslavnými ohňostroji nebo i drastické ukojení pomsty. Je konec s brutálním bušením na nedobytná železná vrata, je konec s nadějnými cestami bez naděje, když člověk s úžasným citem pro realistické detaily nemusí kapitulovat před vychytralým vědomím - tím temným labyrintem s přízrakem - ve kterém lidská bytost jistojistě tuhne jako v kravaťáckém krunýři na happy večírku s bonusem. A co takové titulky z denních zpráv: "Dívku okradli při záchraně života epileptického mladíka nebo Řidič vozidla VW Transporter srazil na přechodu chlapce".

Poslední obrázky můžou být bez komentáře, vzájemné souvislosti určitě naleznete sami a to, že náš svět je a bude plný paradoxů se moc změnit nedá. Lidé si dokáží vytvořit tak odporné životní prostředí, že úzkost dost často ovládne lidskou mysl. Toho nevyužívá logicky jen expanzivní obchodní reklama, ale i politici při volebních kampaních, kteří tak mají možnost populaci zachraňovat a zároveň se úspěšně umísťovat v žebříčku popularity. V předvolební kampaních mají příležitost putovat v drahých oblecích do českých měst jako bohatí mágové do Betléma, kde se mohou jako ve špinavém chlívku klanět obyčejnosti. Snad největší historizující úchylkou je nasazování blondýnek do popředí reklamních a předvolebních vizuálů, je to falešné zastoupení kdysi božského slunečního kotouče egyptského faraóna Achnatona. Populární zlatovlásky - ty pochybné symboly naivity jsou nejpokrytější sexuální manažérky, které se rády nechají zprznit za hrst perel od snědého samce z Arabských emirátů. Jiný druh blondýnek, které transmutovaly do majetnických pozic, natolik fyziognomicky zhrubly, že by mohly dělat dozorkyně v ženských věznicích, než-li být tváří charitativních aktivit, které přenáší televize do všech koutů slabomyslné krajiny, což je ještě obludnější, než si chceme přiznat. Naštěstí v civilizačním prostředí fungují skutečné odborné síly, které udržují stabilitu světa a oponují všem těm podnikatelsky podvodným šmejdům, hlavně v Česku.

Surrealistický básník André Breton: "Surrealisté ani v nejmenším nepřipouštějí, že příroda je vůči člověku nepřátelská, předpokládají totiž, že člověk, původně vlastnící klíče, jež mu zajišťovaly úzkou shodu s přírodou, tyto klíče ztratil a od té doby se stále horečnější urputností zkouší jiné klíče, které se však nehodí. Nadále platí, že veškerý vědecký pokrok, k němuž došlo v rámci vadné společenské struktury, nezbytně pracuje proti člověku a přispívá ke zhoršení jeho údělu". (1946)

Leden 2010: pokud nás realita zrovna moc netěší, lze si náladu vylepšit příjemným výletem do zimní přírody.

Obyvatelé Ústí nad Labem již tradičně v zimě vyrážejí přes Větruši k zamrzlému vaňovskému vodopádu, který dokáže výletníkům nabídnout zajímavou podívanou.

Cesta není jen krásná, je i také trochu nebezpečná, kameny skryté pod sněhem mohou zajistit pernou chvilku. Turistické hůlky přijdou v některých místech vhod...

...u vodopádu lze odbočit ke kamenitému útvaru Vrkoč, ale v zimním období ji snad ani nedoporučujeme, tato cesta by nemusela dobře dopadnout...

...výhodnější je dojít k vaňovskému přístavu a autobusové zastávce směrem do Ústí. Prodlouženým výšlapem směrem k Dolním Zálezlům projdete i lesní galerií.

Ze střekovského nádraží lze v sobotu dopoledne vyrazit romantickým motoráčkem do stanice Velké Březno a poté po zelené směrovce někam tam nahoru...

...a než se ztratíte mezi hlubokými a prudkými svahy nad Velkým Březnem můžete ještě věnovat poslední pohled přes řeku Labe na dominantní Kozí vrch (když se doma podíváte na Google Earth, tedy pohledem svrchu, lze vidět, jak se kopcovité místo tvaruje do podkovy, kolik vytváří tajemných koutů pro zajímavé výšlapy...

...cesta na vrchol Magnetovec určitě patří mezi obzvlášť zajímavé, 6 km namáhavé chůze sněhem k úpatí a závějemi na samotný vrchol určitě uspokojí nejnáročnější turisty, navíc nemusí končit samotným dramatickým výstupem na zrádně kamenitý vrchol, cesta může být obohacena dle chuti hledáním 8 m skalního hřibu, který lze objevit na druhé straně Magnetovce, ale jeho objevování bude příjemnější spíše v teplejších časech, kdy si ho lze vychutnat v jeho celé vytvarované kamenné kráse. Více informací o tajemném skalním hřibu na Magnetovci na www.cestovnik.com/nature.html, za lepšího počasí je jeho hledání určitě příjemnějším zážitkem...

Skutečnost je mnohem dramatičtější, než mohou zprostředkovat informační snímky a pohledy do impozantní hloubky spíše vybízejí po cestě k obezřetnosti, ale chodit po zasněženém vrcholu Magnetovce patří mezi vzrušující zážitky, už jen na jeho vrchol v zimě vylézt je nečekaný problém, ale dá se to s opatrností zvládnout.

...několik hodin v chladném prostředí udělá své a na starém dobrém nádraží se ocení vyhřátá čekárna a je dobře, že se ještě "dnes" někdo postará o blaho turisty.

Vaňovský přístav s výletní lodí Marií patří k oblíbenému místu s tradičními pohledy na Ústí nad Labem a hrad Střekov se zdymadly. Z tohoto malého přístaviště lze na výletních lodích doplout v letních měsících třebas do Litoměřic. Krmení labutí patří neodmyslitelně ke koloritu labského nábřeží a nepřináší potěšení jen dětem

Z vaňovské stráně po cestě k Dolním Zálezlům a Dubičkám lze prohlížet protější hřebeny labské krajiny s vrcholem Ostrým a Průčelskou roklí nad Brnou. V krajině lze s trochou představivosti prožít zvláštní pocity, neboť procházce opuštěným porostem nechybí dávka tajemnosti. Sníh křupe pod nohama a slunce příjemně svítí.

Vlevo se vypíná Vysoký Ostrý s rozhlednou a nádhernými výhledy do Středohoří a Průčelskou rokli vpravo lze dobrodružně projít z obce Němčí dolů do Brné.

Cesta k nádraží vede oblastí chatek a domků a ulicí s půvabným názvem, který se váže k úspěšné ovocnářské tradici pěstování exotických meruněk. Ale to bylo kdysi, tedy v minulém století. Nádraží v Zálezlech je sice opravené, ale čekárna žádného turistu v zimě neočekává, je zavřená, takže se případný výletník neohřeje.

...který žil a působil v Ústí nad Labem od roku 1859 až do konce života - rozmanitá krajina Českého středohoří byla v 19. století pro malíře velmi atraktivní...

... a jeho tři pohledy na krajinu kolem řeky Labe s typickou kulisou gotického hradu Střekova (více informací v publikaci Dějiny města Ústí nad Labem).

Uprostřed na snímku zimní pohled na Kletečnou a vpravo na Milešovku; a opuštěný romantický trpaslík bude muset zimu nějak přežít...

První snímek je z místa, kterému se říká Doerellova vyhlídka: jestli zde malíř nacházel inspiraci pro své obrazy, těžko tvrdit, ale výhledy jsou z tohoto místa nádherné všemi směry, ať už na Deblík naproti nebo až k Bráně Čech s kopci Strážiště, Kamýk a Radobýl, uprostřed je asi nejzvláštnější kostelík sv. Barbory v Dubičkách.

home / výlety / zajímavosti / výstavy / horror vacui / mýty a realita / romantismus  / surrealistická galerie / prodej / labyrint / ad absurdum / odkazy