home / zajímavosti / výstavy / horror vacui / mýty a realita / romantismus  / surrealistická galerie / prodej / labyrint / ad absurdum / odkazy

Pěšky, na kole nebo autem na výlety do přírody... (Máme rádi České středohoří.)

Cestovník aktualizuje vztah k české krajině; není poutníkem, který věří na "modré z nebe" nad Santiagem Compostelou, jde o revitalizaci hodnot české reality. Bohužel nevíme předem, jak nás přetvoří negativní civilizační vlivy, které stále pronikají našimi těly a naší psychikou, ale pravidelné útěky z reality jen potvrzují, že i my potřebujeme k životu povznášející rituály jako lidé v dávné minulosti. Česká historie, kterou dnes převracíme naruby, nám sice zanechala kulturní hodnoty, ale také víme, za jakou cenu. Historická fakta jen potvrzují, že naše "půvabná" česká domovina nebyla nikdy vnímána romanticky. Byla protkána obchodními cestami, na kterých se přepadávalo a loupilo, a že feudální hrady se stavěly hlavně na obranu majetků jejich vlastníků. Zbytkové věže, které dnes můžeme považovat za rozhledny, byly kdysi posledním útočištěm ohrožených. V 16. století byly bez emocí, jako neužitečné opuštěny a panstvo přesídlilo do zakletých zámků v nejbližší poddanské vesnici. Poetický pohled na hrady se zrodil v časech období odmítavého romantismu z počátku 19. století, kdy z nich zbyly už jen ruiny. Jaký je život české krajiny dnes? Na jedné straně se setkáváme s povrchností, která souvisí s logickým vymřením autoritativních náboženských dogmat a lidových tradic na nich nalepených, a na straně druhé vidíme, že uspěchanost vede k pseudoromantickým sjetinám reality z okénka jedoucího auta. Opustit jeho kabinu a vylézt na vrchol kopce se jeví jako oprávněná marnost zasnoubená s nesmyslem. Naše stránky nevznikly proto, aby podpořily víru věřících v křesťanského Boha nebo cynismus městských existenciálních ateistů s jejich vírou v nicotu, spíše jsou zamyšlením nad symbolikou památek, které ještě potkáváme na turistických trasách...

Magický Magnetovec (502 m) s bizarním skalním hřibem, který vyrůstá z jeho kamenitého těla...

Dnešní česká realita je jaksi nehmatatelná a zbohatlé vědomí se užitečně zabarikádovalo za bankovní konta; chceme-li ještě prožít trochu osobní autenticity, musíme se z tohoto pochybného zajetí vyvázat. Nejsnadnější je se sebrat a vyrazit po vytyčené trase, jako to kdysi dokázali trampové a těšit se z přírodních krás...

... jednou takovou možností je vyrazit na Magnetovec nad Velkým Březnem na Ústecku. Jenom chvíli za obcí člověka pohltí temně hnědé svahy, zhroucené staré stromy všude kolem, a tajemné mimikry lesních porostů jen občas odhalí přecházející nebo se pasoucí muflony, kteří se prozradí tím, že se dají do pohybu...

...kamenité hradby jsou v suché krajině trochu zjevením a signalizují, že hledané místo se skalním hřibem je někde nablízku...

...hledání skalního hřibu se lehce může stát malým dobrodružstvím, neboť turistické značení jako by nechtělo, aby byl častěji navštěvován, proto je jeho nalezení doprovázeno nečekanou námahou, nakonec už má turista našlapáno kolem 6 kilometrů do prudkého svahu a ke kýženému bizarnímu útvaru je stále nějak daleko...

...ke skalnímu hřibu během roku dorazí míň lidí, než bychom předpokládali, krajina kolem Magnetovce není kýčovitá jako jsou oblíbené scenérie ve Středohoří...

...a impozantní kamenité valy kolem vrcholu nenudí a stát na vrcholu Magnetovce si udrží navždy nezapomenutelný půvab, a kdo nevěří...

...skalní hřib s úctyhodnou výškou kolem 8 m nakonec překvapí víc, než se čeká, fantastický dojem přivádí k takovému nadšení, že nám naše kolektivní paměť pohotově nabídne zasutý obraz posezení u táboráku a nekonečná vyprávění z dobrodružných cest, které naši předci ještě stačili zakonzervovat v poutavých příbězích cestopisných románů. Hradby kamenitých rozvalin, které se táhnou podél vrcholu Magnetovce (502 m) se postarají o nebezpečenství, stačí blbě šlápnout. Krajina kolem Magnetovce připomíná krajinu pohanských duchů, hodiny se můžete prodírat porostem a nikoho nepotkáte, a když ano, tak se leknete...

Radobýl - vyzývavá čedičová hora nad Žalhosticemi na Litoměřicku...

Radobýl (399 m) z větší dálky nevypadá tak nezdolatelně, jako když stojíte pod jeho úpatím. Strmost čedičové homole láká ke zdolání. Z litoměřického náměstí lze na jeho vrchol dojít za tři čtvrti hodiny podle žluté značky. Vrchol i jižní stráň jsou holé, západní bok citelně narušil čedičový lom a odkryl sloupovou stěnu, kamenné vnitřnosti hory zblízka nakonec fascinují...

Směrem od Žalhostic můžeme po žluté značce vystoupat přímo na širokou plošinu lomu nebo lze vylézt boční vyšlapanou cestou přímo na vrchol Radobýlu. Panoramatická vyhlídka po okolí bude pro každého odměnou. Na druhém snímku za úpatím kopce jsou vidět Litoměřice, které byly pro slavného českého romantického básníka K. H. Máchu osudné (27. 10. 1836). Zajímavé pohledy na horu Radobýl jsou i z výletní lodi Porta Bohemica, která má jednu ze zastávek v přístavu Píšťanského jezera, každopádně cesta z Ústí do Litoměřic v létě stojí za to.

Další pohledy z vrcholu směrem k labskému údolí se slavnou Bránou Čech a k obci Michalovice; v dáli se nachází hradiště Keltů a Slovanů z mladší doby bronzové s valy a vrcholem Strážiště napravo. Vlevo na horizontu se vypíná špičatá hora Kletečná. Pověstný kříž na Radobýlu, z dálky ze všech stran dobře viditelný, poutá zraky už od 17.století. Jeho výška, když stojíte u něj, nakonec překvapí. Další snímek je pohledem na jezero s ostrůvky v Píšťanech s malým přístavem pro lodní rekreační přepravu a malou restaurací s příjemným posezením...

Pod vrcholem po žluté směrem na Litoměřice lze odbočit doleva směrem na Žalhostice a vyjít si po tajemných schodech na vytěžené prostranství čedičového lomu a znovu sejít po žluté značce, ale zarostlou zkratkou, dolů směrem do obce. Poslední zvláštností po pravé straně v zarostlém svahu je chráněný památný strom vzácného a dlouhověkého jeřábu oskeruše...

Do Drahomyšle za významným menhirem v Čechách, protože není kámen jako kámen...

Cesty za historickými zvláštnostmi nemají konce, a pokud se nechceme nechat ovlivnit zničujícím městským pohodlím, je pro obnovu ducha a paměti, stále co hledat a objevovat. Všichni známe své oblíbené pamětihodnosti, ať už z vlastního rodného kraje nebo okolí, ve kterém jsme zakotvili a žijeme, a každý určitě potvrdí, že v proměnlivosti počasí vypadají stále přitažlivě a pokaždé jinak. Menhir s názvem "Zakletý mnich" objevíte asi 3 km za městem Louny. Nejvýhodnější cesta vede za Žateckou bránou; za první křižovatkou vlevo se dáte vpravo. Projedete tři kruháky a při průjezdu posledním se musíte dát vlevo, směrem na Žatec a musíte jet směrem na Zeměchy. Do Drahomyšle se dostanete asi za 3 minuty a uprostřed...

...vesnice se dáte cestou doprava a pojedete až k polní cestě za vesnicí, která vede do Strkovic. Hledání menhiru je vždy zvláštností, kterou když prožijete, už na ni nikdy nezapomenete. S menhirem je spojena pověst o mnichovi, který se tajně scházel se svou milou, a když jej opat přistihl, zaklel mnicha v kámen a dívku nařkl z čarodějnictví. Byla upálená v roce 1668... Ale, samozřejmě, že všechno bylo jinak, a jak víme, katolická církev udělala vše pro likvidaci pohanských míst, na které lidé z okolí nikdy nezapomněli. Už v minulém století byly menhiry zmapovány, vzájemně propojeny, aby se české přání a teorie přiblížily k významu slavnějších menhirů ve francouzské Bretani. Tak např. vzdálenost vzdušnou čarou mezi menhirem v Drahomyšli (výška nad zemí 2,2 m) a nejvyšším českým menhirem Zkamenělým pastýřem (3,5 m) u vesnice Klobuky je asi 13 km. Autem mezi vesnicemi činí vzdálenost asi 25 km. Jejich vzájemná propojenost s keltskou zemědělskou kulturou  je historicky prokázána a spojení účelového neolitického obzorového kalendáře s putováním slunce je určitě pravděpodobné...

Jejich současné názvy jsou ale zavádějící; jakmile jsou spojené se zkameněním, jde o katolickou účelovou mystifikaci. Na některé menhiry byl v minulosti násilně upevněn křesťanský kříž, který symbolizoval vítězství personifikovaného boha nad pohanskými kulty spojených s přírodními silami. Původní rituální význam dokumentuje i barokní kaplička, která jen dokazuje, jak se kultovní fetiš s vývojem lidské společnosti proměnil do promyšlené symbolicko-rituální stavby. Její architektonická tvář ukrývá hlubokou cestu, kterou v minulosti dokázali vykládat jen zasvěcení: vrchol štítu je zakončen malým tympanonem - symbolem božího oka a volutami. Malý výklenek pro sochu bohorodičky pod ním a vchod do ní skrývají falické znaky a dva posvátné reliéfní sloupy podpírají celý kosmický svět (klenbu) a připomínají polaritu nejstarších mýtů (biblický vztah Kaina a Ábela) nebo význam dvou chrámových sloupů, které později převzalo svobodné zednářství: Jakín (sloup narození) a Bóaz (sloup smrti). Jejich symbolický význam nás zavede až k původním egyptským kořenům výkladu starověkého světa. Další snímky dokumentují rozklad starého statku a jeho přilehlé zahrady. V nedávné minulosti byl důležitým hospodářským centrem ve vesnici. Všechny štíty selských domů ukrývají všechny symbolické vztahy, které kdysi byly důležité pro vývoj lidské společnosti. Dnešní vyšlapané cesty k menhirům v zoraných polích jsou důkazem, že se na ně nezapomnělo. Svou zvláštností v krajině poutají k sobě pravidelnou pozornost, nejenom místních usedlíků. Ale okolí kolem opuštěné křesťanské kapličky svědčí o něčem jiném...

Dvojhlavý Lovoš s tajemnou Kybičkou, vrch Vysoký Ostrý a osada Němčí v Českém středohoří...

Na známý čedičový Lovoš (570 m) se znělcovou Kybičkou můžete vyrazit přímo z Lovosic do kterých dorazíte autem nebo vlakem. Za kruhovým objezdem, když pojedete od Prahy nebo z Ústí n.  L. směrem do vesnice Lhotka nad Labem směrem zpět k Ústí. V podélné ulici lze dobře zaparkovat. Po zelené vyrazíte ke kopci, který už zdáli uvidíte nad městem...

..hustým a přerostlým porostem po úzké lesní pěšině, kterým budete procházet, probudíte nejtajemnější sebezáchovné instinkty. Bizarní tvary keřů a šlahounů divokého vína se o to spolehlivě postarají. V polovině cesty v sedle mezi vrchy budete překvapeni vlastní městskou rozmazleností. Budete si moci vybrat, buď dojít na vrchol Lovoše s nádhernou vyhlídkou po okolí nebo se vrátit zpět. Trasou vede i naučná stezka, která osvěží vaši školní paměť. Na vedlejším nižším vrchu Kybičce objevíte známou přírodní zvláštnost - Panenské kameny...

Tak jako známé menhiry využila katolická církev jako symboly - zkamenění - za neposlušnost poddaných, tak i tento bizarní útvar, který utvářel lidskou úctu k přírodním silám, byl překryt účelovým zastrašovacím příkladem. Pověst o třech zkamenělých dívkách, které nechodily na mši a byly Bohem potrestány, jako Lotova žena při útěku z biblické  Sodomy...

Prostor okolo kopců je protkán několika stezkami a lehce můžete ztratit jistotu, že pokračujete správným směrem. Po žluté se můžete vydat po Císařských schodech do Oparenského údolí se známými alejemi jedlých kaštanů s úctyhodným stářím, i s ruinami středověkého hradu nad obcí Oparno nebo ještě předtím dojít na kýžený vrchol Lovoše s obětním křížem...

...a pohledy z Lovoše. Vlevo skalní trachytové věže, zvané Panenské kameny a pohled na rekreační Píšťanské jezero s typickými ostrůvky a nahlodaný vrch Radobýl a řeku Labe. Křesťanský kříž na vrcholu Radobýlu jen dokazuje, jak se tady zatočilo s pohanskými démony. Romantický český básník K. Hynek Mácha by se divil, jak se magická hora proměnila...

Známé široké pohledy do Oparenského údolí a ves Oparno, která je z větší části zakryta zalesněným svahem, vpravo se tyčí zřícenina hrádku. A srdceryvný západ slunce na Lovošem.

...v nejbližších době mytickou krajinu kopečků protne dálnice, většině lidí to ale nevadí, jsou už z jejích tradic dávno vykořenění, a spíš se každým rokem těší  na dovolenou v zahraničí u moře nebo na lyžovačku v Alpách. Možná, že se zrodí i volné sdružení českých babiček ve slátaných krojích, které chlebem a solí budou vítat u benzinových pump smradlavé kamióny a máváním vyprovázet jejich řidiče na daleké cesty, ale "pseudoromantičtí tuláci" je opovržlivě přehlédnou, neboť budou jako staří ošlehaní námořníci chtivě hledat utajené nevěstince...

Na výlet do nejvýše položené osady v Českém středohoří...

...vyrazíte, snad nejlépe busem MHD č. 9 ze stanice u autobusového nádraží v Ústí nad Labem do Nové Vsi (404 m. n. m.),

dále po zelené kolem barokní kapličky (1806) s chráněnou lípou a lidovými stavbami s pavlačemi; poté na vrch Vysoký Ostrý (587 m n. m.); z vrcholu panoramatický pohled do krajiny...

...nádherné kopečky Českého středohoří můžete za jasného počasí vidět v celé jejich kráse; pohled na ně a řeku Labe protékající mezi nimi je vždy velkým zážitkem...

...pokračujte po zelené na druhé straně kopce; po červené projdete vesničku Sedlo a dále kolem Trpasličích kamenů. Při cestě určitě překvapí zvláštní květy devětsilu...

...jaro hlásí bledule a po chvíli projdete osadou Němčí (620 m n. m.). Na jejím konci vlevo minete staré kamenné ohrady a hned vpravo odbočíte do Průčelské rokle...

...po zelené projdete jejím divokým terénem a zažijete tajemné v přirozeném stavu; kdo bude pozorný, může spatřit velmi vzácný čarověník na špici vysokého smrku...

...určitě překvapí obrovské choroše na tlejících bukových stromech, a průčelský potok přivede dolů až do vesnice Brná; a autobusem MHD č. 1 zpět do Ústí nad Labem.

 

Čarověník - bizarní svědek tajemné genetiky přírody: dle encyklopedického slovníku jen "znetvořeniny" na dřevinách, přesto osobní setkání při procházce přírodou spolehlivě překvapí a oživí magické vzpomínky a pocity zapsané v naší paměti, které člověka vlastně provázejí dodnes. Nelze jen vidět zelený přírodní materiál pro výzdobu zahrad a sadů; je zajímavější nechat se unést původním posvátným vztahem k přírodě nebo náboženským obřadem pohanské keltské kultury (podle kmene Bójů se  Čechy nazývaly Boiohaemum - Bohemia). Majestátní vzhled stromů a přírodní zvláštnosti vyvolávaly posvátnou úctu k přírodě. Stromy spojovaly viditelný svět s hlubinou země a mocnostmi nebe: obřadní sbírání jmelí keltským druidem na posvátném stromě v zimním mrazivém čase a při tajemném nočním svitu, kdy čepel zlatého srpu napodobila žlutý měsíční srpek. Uctívaní jmelí na větvích - symbolu zrození v zimním čase smrti - a živoucího stromu pro jeho obnovu listoví - lidská pravíra ve vzkříšení života. I památné a chráněné letité stromy něco nesou: germánský dub (ten) a slovanská lípa (ta).

Tajemná cesta za nejstarším menhirem v Čechách do lounských Klobuk na vlastní oči...

 ...za nejvyšším menhirem vyrazíte spíše autem podle mapy přes Lovosice a Libochovice; cestou se pokocháte starobylým hradem Hazmburkem. V Peruci můžete spatřit památný dub    (v. 30 m), připomínající podle pověsti setkání knížete Oldřicha se selkou Boženou, která se stala kněžnou. Okouzlí i venkovská stavení, tak typická pro české prostředí...

...projedete nahoru Perucí a odbočíte vlevo na Telce a Klobuky. Cestou k cíli nepotlačíte vzrušení a pětitunový menhir ze železitého pískovce spatříte vlevo v poli. Slavný menhir - Zkamenělý muž - nebo pastýř proto, že jej v minulosti doprovázely menší kameny - ovečky, což je výklad pod vlivem křesťanské ideologie, která účelově překryla pohanské kulty. Slovo menhir je keltského původu a znamená "dlouhý kámen". Kdysi je vztyčila lidská ruka a jde o kulturní památky, a o jejich původním účelu se dodnes vedou rozmanité spory...

Jen díky tomu, že se církvi nepodařilo kameny odstranit, můžeme je obdivovat dodnes. S menhirem je spojena křesťanská apokalyptická vize o konci světa, až prý menhir dojde k vesnici; ale nemusíme se hororově strašit, stále pevně stojí na svém místě a česká vesnice Klobuky "naštěstí" nevzkvétá. Návštěva menhiru určitě stojí za to. Prožijete u něj posvátnou úctu k tajemné minulosti, která byla časem magických rituálů a uctívání přírodních zvláštností - kamenů, stromů nebo pramenů předkřesťanských kultur... Informační dodatek: cesta k menhiru už není tak půvabně autentická jako v nedávné minulosti, místní nadšenci pod vlivem zájmu o kamenný útvar upravili (zkultivovali) k němu přístup, ohradili jej dřevěným lemem a upravili přístupovou cestu drceným kamením, z menhiru je "malý keltský pomník". Je to škoda, někdy je lepší nechat věci tak, jak nám je zanechala na snímcích historie (10. 11. 2008)

Pojedete-li k menhiru od Prahy, už nebude cesta romantická... Přes Pražskou bránu vjedete do Velvar a osiřelé náměstí zaskočí vaši představivost; do Zlonice pojedete po zničených silnicích a než dojedete do Klobuk minete ještě ruinu soukromé továrny se zachovalým komínem (novodobá vertikála); ve Zlonici překvapí děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie, který se již k roku 1352 uvádí v rejstříku desátků papežských. O své staré zvony, proslavené Dvořákovou symfonií "Zlonické zvony" přišel kostel za první světové války. Místní náměstíčko se starobylou dlažbou přenese do minulých časů. Žel odlidštěné vyprázdnění a staré městské domy s omšelou fasádou nepůsobí optimisticky, bohužel, ani s nástupem jara.

Kdo hledá, objevuje - kdo najde, může být ještě překvapen...

 

Tip pro všechny, kteří se rádi toulají českou magickou krajinou. Zkuste objevit jeden z mnoha menhirů v lounské oblasti. Nachází se v lokalitě obcí Slavětín a Peruc v nádherném Českém středohoří. Všechny prehistorické vertikály a horizontály utvářely v lidské fantazii vztah k nebi nad hlavou a zemi živitelce pod sebou. Posvátný strom vertikálně spojoval tajemné nebe se zemí - Matkou přírodou. Tyto souvislosti nepotvrzují jen náboženské představy, ale především rituální výtvory všech pohanských zemědělských kultur. Vývoj kamenné architektury a obrazových symbolů vzájemné vztahy jen upřesňují. Snad proto lidé mají silnou potřebu znovu objevovat hluboký smysl pohanské  mytologie nebo prastarých duchovních vztahů pro vlastní duševní stabilitu v přetechnizované a neurotické společnosti s deviacemi. Moderní psychologické poznatky jen potvrzují, že úzkost a agresivita jsou rodné sestry...

 

Člověk je odjakživa spojen s krajinou; s její tajemností. Nemá dnes informační význam popisovat pravěké sebezáchovné lovecké výpravy za potravou, spíše naši zvědavost a představivost zaujme podivný pocit, kdy a proč naši prapředkové podlehli trvalé úzkosti z pozemsky lidské beznaděje? Proč člověk postavil první menhir v zoufale rovinaté krajině, proč obětiště na vrcholu kopce nebo později parádní kostel se zvonicí na vršku nad vesnicí, a proč vlastně vystřelil raketu do kosmu? Jen proto, aby zjistil, že dobří andělé, které si tak nádherně v posvátných knihách popsal a vymaloval, neexistují? Skutečnost je nekompromisní, procházíme dvě krajiny: vnitřní v sobě a vnější mimo nás. A musíme stále hledat tu třetí?

Výtvarným projevem vždy člověk vyjadřoval své pocity a nevzdal se této ilustrační možnosti dodnes...

Surrealistické obrazy Červená krajina, 50x50cm, akryl;  Pevný bod, 92x92cm,olej, 1982; Torzo v krajině, 50x50cm, akryl.

... a jedeme dál; Mělník - místo, kde se Vltava nevlévá do řeky Labe...

Ne všechny výlety musíme pořídit nákladně; někdy stačí hupnout do vlaku a vyrazit neplánovaně do nějakého méně vzdáleného města, třeba do města vín Mělníka. Opustíte slavné průmyslové město Ústí n. L. s gotickým hradem Střekovem, projedete Lovosicemi s Radobýlem a pohled z okna vlaku na vysokou věž se zvonicí u chrámu sv. Štěpána v Litoměřicích (kdysi kostel nepřečnívala); v Mělníku půjdete směrem do centra a po chvíli vás uvítá Pražská brána z roku 1535, kterou projdete směrem k půvabnému mělnickému náměstí...

 1/...projdete mělnickým labyrintem ke gotickému chrámu sv. Petra a Pavla (1480) 2/ a soutok českých řek určitě nadchne, ale na snímku je plavební kanál, který Vltavu s Labem také spojuje. Malý předěl vzadu spojuje Vrbno s Hořínem. Skutečný soutok dvou českých řek je směrem vlevo. Známý český záhadolog Ludvík Souček k tomu dodává: Vltava se nevlévá do Labe, ale naopak Labe do Vltavy, jenže s tímhle omylem, vzniklým z neznámých důvodů, sotva pohneme. Vltava má u soutoku s Labem délku 435,4 km a průměrný průtok 153 metrů krychlových, je Labe na tomto místě téměř o 200 km kratší a má průtok toliko 99 metrů krychlových. ( z toho vyplývá, že Vltava - z germánského "lesní a divoká voda" - teče až do Hamburgu a Ústí nad Labem je Ústím nad Vltavou. Historická fakta jsou plná paradoxů, ale město Mělník stojí nad soutokem dvou řek. 3/ Mělnické náměstí s loubím a barokní radnicí; kde jsou tradice, tam jsou i rytíři - 4/ sochu Mělníku věnoval Rytíř Jan z Neubergu - a pak, že neexistuje posmrtný život; gesta a umění zůstávají a erby také, na plané řeči se zapomene. Náměstí lemují renesanční domy se sklepy pro skladování vína U zlatého hroznu, U zlatého koníčka a U modré hvězdy na rohu náměstí. Nadchnou romantické městské úzké uličky...

... i zámek Lobkowiczů se zbytky gotických staveb a s renesančními a barokními objekty. Jak je vidět, tak kachní rodinka žije v Mělníku spokojeně; a cestou zpět míjíme známou siluetu.

Podzimní výlov rybníku v roce 2006 pod slavnou Milešovkou...

Obecní úřad Velemín pořádal jedinečnou akci - výlov rybníku. Počasí přálo všem, rybářům i zvědavým návštěvníkům. Kdo chtěl, mohl ještě navíc zhlédnout místní oboru s jeleny.

Když voda pomalu odtekla, mohlo se začít s výlovem kaprů, a k vidění byli také sumci a štiky. Plné kádě ryb dovezl traktůrek na druhou stranu rybníku a očekávaný prodej mohl začít...

...a zájem o kapry skutečně byl. V postavených stanech občerstvení chutnalo, vynikající rybí specialita - pikantní smažený pstruh - dále pivko, grog a svařené víno. Prostě, dobrá akce!

Kdo chtěl kapra vykuchaného neměl problém, vše zajištěno! Kdo se stačil po cestě pokochat okolím Českého středohoří a nadchnout se kopečky, může zkusit výstup na Milešovku...

...ani podzimní výlov v říjnu 2007 návštěvníky nezklamal, a byli kapři přes tři kila!

... i v říjnu 2007 se konal podzimní výlov, navštěvovaný nejenom těmi, co bydlí nebo chalupaří v blízkém okolí, ale i zájemci z Ústí nad Labem. A bodejť by ne? Do Třeboně je daleko, a pod Milešovku je to kousek. Opět zajištěn prodej kaprů (kilo za šedesát kaček), a navíc i pohoštění v připraveném stanu - což je smažený větší pstruh za 60 korun a pivko, které vždy přijde k chuti. A kdo se cítí, zvládne i výstup na Milešovku, ale doporučujeme jet do Černic, kde je výstup pohodlnější a z rozhledny (letos již za 30 Kč) pohled na kopečky u nás doma...

...již tradiční podzimní výlov se konal v sobotu 7. listopadu 2009. Počasí bylo sice trochu zamračené, ale zájemci si mohli zakoupit kapříky a smažené pstruhy, popít a příjemně pokecat.

Z Ústí nad Labem přes Církvice směrem na Kamýk se zříceninou gotického hradu...

Pokud přeje počasí lze si zpestřit podzimní náladu malým výletem.  Malá zastávka na levém břehu Labe v Sebuzíně (konec cyklostezky z Ústí); pohled z nábřeží na Labe a procházka vsí Církvice může obohatit. Většinou je opomíjena a málokdo se v tomto mikrosvětě cestou zastaví. Překvapí renovovaný barokní Kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1701 (od r.1384) s jedinečnou hrázděnou zvonicí a se standardní barokní sochou sv. Jana Nepomuckého z 15. stol., která v minulosti stála u silnice na Litoměřice. Pro zájemce malou informaci: v kostele se pořádají koncerty duchovní hudby a na Štědrý den vánoční mše. Z labského břehu pohledy na protější svahy - na známý dubický kostelík sv. Barbory a nad Dolními Zálezly pověstnou vyhlídku ústeckého malíře Ernsta Doerella (1832-1877). Když procházíte vesničkou Církvice, uvědomíte si, proč se "člověk z města" dodnes rád vrací do přijatelně zanedbaných míst. Ledabylost vesnické zástavby vyvolává libé pocity přirozenosti. Opuštěný vesnický obchůdek neúprosně podléhá zubu času, jeden z důkazů normální výstavby...

Zříceninu hradu Kamýku obdivovali už němečtí malíři romantismu...

Dnes si už neumíme představit, že česká krajina okolo Kamýku byla pro umělce srdeční záležitostí. Z historických pramenů jen pro doplnění: slavný malíř období romantismu Ludwig Richter (1803-1884) ze Saska si z cesty do Čech v září 1834 ve svém deníku napsal: "Byl jsem překvapen krásou krajiny, a když jsem jednoho překrásného rána jel u Sebuzína přes Labe a okolí mi připomínalo italskou krajinu, vynořila se ve mně poprvé myšlenka: Pročpak chceš hledat v širých dálkách, co můžeš mít ve své blízkosti? Nauč se jen tuto krásu pochopit v její zvláštnosti... Od Sebuzína po Kamýk je roztroušena hojnost nejhezčích a nejvelkolepějších obrazů krajiny." Zvláštní půvab česká krajiny ho zachránil před stagnací v jeho práci. V umělcových vzpomínkách čteme dále: "Občas jsem s některými žáky podnikl  malé výlety do Českého středohoří, a tehdy velice tiché Ústí, Sebuzín a můj odlehlý, ale navýsost romantický Kamýk, byly oblíbenými místy, kde jsme rádi déle pobývali a sbírali studie." Ale je spíše známo, že v Kamýku má pamětní síň Bedřich Smetana (1824-1884), který v domě na čtvrtém snímku  v roce 1860 pobýval po druhém sňatku. Rád vzpomínal na ty šťastné tři týdny, které v Kamýku prožil. Dole dvě jeho kresby z vycházek a pohledů na oblíbené okolí...

V obci můžete vidět hrázděné lidové stavby a zděné empirové domy z 1. pol. 19. století. Na čedičové skále (382 m) zřícenina hradu, který byl postaven v roce 1319 současně s hradem Střekovem v Ústí n. L.  Za třicetileté války v roce 1633 byl hrad vypálen saskými vojsky, rozpadal se a byl rozebrán na stavby v podhradí. Škoda, že se dodnes nezachovalo více...

Z vrchu výhledy na České středohoří (Lovoš se západem slunce); a po modré značce se lze vydat k lesní kapli sv. Jana Křtitele na úpatí vrchu Plešivce, asi 1 km od ruiny hradu.

Tajemná hrůza, štěkot psů, přirozený rozklad a samota krajiny... (a lidí také).

Do Oparenského údolí (v délce 5 km podél Milešovského potoka), vsi Oparno a na hrad nad ní lze vyrazit vlakem na trase - Ústí nad Labem, Lovosice, Roudnice, Praha - do velmi staré, kdysi rybářské vsi Litochovice nad Labem. Tato trasa je výhodnější, neboť projdete celé údolí seshora dolů až do Malých Žernosek. Ves Oparno vznikla ve 14. stol. jako podhradí...

...ale musíte dávat pozor, cesta se může záhadně zamotat a zbytečně si trasu prodloužíte (vzadu se vypíná Milešovka). Vystoupáte po klikaté silnici kaštanovou alejí, a musíte odbočit vlevo polní  neoznačenou cestou a sestupovat lesem směrem dolů do údolí, které lze projít, snad jenom ve dne, i přesto zažijete autenticky Blair Witch v českém strašidelném pojetí...

... štěkot vlčáků uslyšíte už z dálky, neboť vás ucítí a vědí o vás už dávno. Do poslední minuty nevíte, jestli nepobíhají volně po lese. Přesto postupujete dále; mlčky vnímáme skupinu projíždějících cykloturistů s jejich přízračnými přilbami a zvláštními výrazy. Bizarní skupina zastavila a srdečně nás zdraví, prý se známe z bývalého pracoviště, ale my jsme je nepoznali. Po rozloučení jdeme dále k zoufalému stavení (lesní letní restaurace), evidentně bloudíme a stále nahlížíme do mapky, jdeme kolem beznadějné ruiny roubeného a zcela opuštěného domu. Modrá směrovka ukazuje nahoru k Oparnu a hradu nad vsí. Náhle kolem projede na starém chrastícím kole další přízrak, za kterým běžel ještě vlčák bez košíku. Oddychnete si, když začne na kole stoupat do prudkého svahu. Neskutečně rychle ho překonává, vlastně v jeho polovině zmizel, my jsme po svahu s námahou pokračovali nahoru po jeho stopách...

Překonali jsme zalesněný prostor a míříme do vsi Oparno. Původní název byl Oparen, tedy místo, kde bývalo parno, horko. Většinou lidové stavby upravené na rekreační chalupy.

Uprostřed stojí barokní kaple z 2. pol. 18. stol. a na skalním ostrohu tušíme gotický hrádek z 1. pol. 14. století. Ztichlou ves Oparno opouštíme, poslední pohledy zpět a vzhůru na hrad, který byl opuštěn, jako řada jiných v 16. století na českém území, po roce 1520. (Nemohu nevzpomenout na ruiny zámku La Coste markýze de Sade.) Nádherné pohledy na Milešovku a Kletečnou jsou malou odměnou.  Zříceninu jsme prozkoumali, i její klenutý a zasypaný sklep a tři obranné příkopy. Tajemné údolí přetíná v polovině horská dráha Lovosice - Teplice...

Lze také projít ves Oparno a cestou doprava vyrazit na vrchol Lovoše a Kybičky; poté po modré a potom po žluté sestoupit a projít celé Oparenské údolí až do Malých Žernosek. Tady ale pozor, na nádraží se musíte vydat směrem vlevo, okolo fotbalového hřiště, jinak nádražíčko nenajdete. Nevede k němu cesta skrz obec, jak byste předpokládali. Pro znalce krajiny na Ústecku je vyloženou lahůdkou nastoupit do motoráčku na malém lesním nádražíčku (byť je nádraží přijatelně zpustlé, nějaká slavná westernová scéna se nezjeví; snad by místo bylo ještě vhodné pro námět filmu o lesním vrahovi z Lovoše). Poeticky proveze mezi kopečky a vystoupit můžete už v Radejčíně a poté pomalu sestupovat do Dubic s barokním kostelíkem sv. Barbory. Za kostelíkem s malým hřbitůvkem jsou slavné panoramatické pohledy na řeku Labe a kopec Deblík naproti. Potom dolů do Dolních Zálezel k nádraží (a pivko v restauraci).

Dolní Zálezly bývaly pro teplou polohu a brzké jaro zvány " Českým Meranem". Vyhledávanou a proslavenou vyhlídku do polabské krajiny obdivoval i básník J. W. Goethe. Jméno obce vzniklo ze slovesa "zalezli" a je velmi starou osadou. Bylo tu sídliště již v mladší době kamenné. Poprvé jsou jmenovány v zakládací listině kapituly litoměřické r. 1057.

Na zachycení romantických a bizarních scenérií v krajině kolem Zálezel (Kletečná) se musíte vybavit trpělivostí. Pověstný meruňkový ráj nevydává své poklady ani lehce, ani bezpracně.

Na turistických trasách často potkáváme umělecká díla - častěji barokní náboženské výtvory z 18. století - kostely, kapličky, boží muka, Kalvárie a sochy světic a světců.  U řeky Labe dost často se sochou sv. Jana Nepomuckého (na snímku ze Zálezel). Všechny symboly, které musíme vnímat se tváří povzneseně a nadneseně, "prostě božsky", jako by nevycházely z nejobecnější reality. Je to proto, aby lidé měli pocit, když je často potřebují, že jim připomínají jejich nedosažitelné cíle. Ti, co v historii psali o skutcích, většinou vycházeli z dávných převyprávěných příběhů, často účelově překroucených ve prospěch všech mocných a svatých, jejichž skutečný morální profil byl určitě jiný, než bylo lidem dávnou historií vnuceno. Náš Jan pocházel z Pomuku, byl nejspíš Němec a malého vzrůstu. Kromě toho, že byl údajně zpovědníkem královny Žofie, manželky krále Václava IV. , byl vikářem arcibiskupa, tak urputně hájil církevní zájmy a patřil k nepřátelům krále. Mučednickou smrtí nezemřel jako náboženský hrdina, ale pro politické intriky (král se prostě naštval). Mučil ho a 20. března 1393 byl vhozen do Vltavy. Byl to člověk nenávistný a průměrný, navíc nebyl ani vysvěcený na kněze. Byl církví účelově kanonizován a do dnešní politické doby by dobře zapadl: dělal by prospěchářské podrazy, jak to umějí i dnešní političtí lidovci - ani ryba, ani rak - jen boj o výhody "charakterních" oponentů, kteří si volnotržní kapitalismus zbytečně neidealizují (Čunek, Svoboda, Kalousek). Dokáže dodnes křesťanská víra ukrývat ve vlastní ohradě slušných a hodných oveček i ty nejpochybnější přízraky? Některé z nich dokáží obohatit denní zprávy neuvěřitelným způsobem. Samozřejmě, že problémy mezi realitou a náboženstvím, mezi myšlením a vírou budou aktuální asi navěky, a nakonec i jednou v posledních dnech před zánikem lidstva; mezitím zaujaté skupiny zápasí o vlastní existenci, bojují nadšeně proti sobě a spor mezi teorií evoluce Charlese Darwina a pojetím vzniku života na Zemi amerických kreacionistů, které v tichosti a programově zapouští "nevinné" kořeny mystifikace v konzumní populaci (nic nového pod sluncem, známe obrazy ze 17. století, jejichž obsahy oslavovaly bitvy mezi Turky a křesťany). Mezi těmito póly chce ustát vlastní "rozumné" postavení i katolická církev, která ví, že Bible není literaturou historického faktu. Pokud už existují fatální spory mezi náboženskými postoji, tak je i reálná válka mezi dnešními extrémy kreacionistů v uvadajícím křesťanství a fundamentalistů starých pořádků v zemích islámu, ve kterých mužská nadřazenost chce udržet svou ekonomickou a sexuální nadvládu. Rozhodně nejde o sladění racionální a emoční inteligence, ke kterému nakonec dochází dnešní západní svět...

Pokud se naše realita z různých důvodů rozkládá, měli bychom proti tomu něco dělat... (ale, kdo začne první?)

home / zajímavosti / výstavy / horror vacui / mýty a realita / romantismus  / surrealistická galerie / prodej / labyrint / ad absurdum / odkazy

Copyright © 2006 Cestovník ® www.cestovnik.com Czech Republic

 

Historie a současnost krajiny...

 

Cestovník - spolehlivý průvodce mezi nebem a zemí...